Přehled genetického testování v těhotenství: Mohu si nechat udělat test DNA v těhotenství?

Každá těhotná žena může podstoupit genetické testy s různými cíli. S rozvojem znalostí lidské genetiky se v posledních desetiletích rychle rozšířily naše technologické možnosti pro provádění řady genetických testů. Pro účely tohoto článku lze rozdělit genetické testy do následujících dvou skupin:

1) Testy zaměřené na screening genetických poruch u vyvíjejícího se plodu - prenatální genetické testování

2) Informativní testy DNA rodičů zaměřené na zjištění genealogických informací a možných predispozic a zdravotních znaků

V dnešní době mohou těhotné ženy podstoupit invazivní nebo neinvazivní zákroky, jejichž cílem je analyzovat genetickou informaci plodu vyvíjejícího se v jejich těle ještě před narozením, tj. prenatálně. Cílem prenatálního genetického testování je screening genetických onemocnění plodu nebo zjištění přítomnosti genetických rizikových faktorů a pomoc při včasném posouzení míry rizika těhotenství. Pokud screeningový test vrátí pozitivní výsledek, musí být proveden diagnostický test, který předběžné podezření potvrdí nebo vyvrátí. To pomáhá těhotným ženám, jejich partnerům a poskytovatelům zdravotní péče připravit se na nejpravděpodobnější eventuality a zvážit své možnosti. [1]

Zároveň existuje jiná kategorie testů DNA zaměřených na analýzu genetické informace samotné těhotné osoby. Jedná se o testy DNA, které si může nechat udělat každý, kdo se chce dozvědět více o své genetické výbavě. Mnoho poskytovatelů po celém světě nabízí tyto testy, které se obvykle skládají z sady pro domací odběr slin a jejich následné odeslání do laboratoře. Toto testování však nemůže poskytnout informace o genetické informaci nenarozeného dítěte, protože analyzuje pouze genom rodiče. Takový test je možné si nechat udělat během těhotenství i mimo něj. S podstoupením domácího genetického testu během těhotenství nejsou spojena žádná známá rizika. Společnost Macromo nenabízí diagnostické testy pro nenarozené děti, pouze genetické testy, které měří genetická rizika osoby, která poskytuje vzorek.

Níže se budeme zabývat různými aspekty prenatálních diagnostických testů, například druhy testů, způsobem jejich provádění a jejich přínosy a riziky.

‍

Jak probíhá genetické vyšetření v těhotenství?

Pro detekci genetických abnormalit plodu jsou k dispozici různé metody v závislosti na fázi těhotenství. Ačkoli včasné rozpoznání může skutečně vést k lepším výsledkům, potvrzení diagnózy v raném gestačním věku je komplikované. Obecně lze testy na genetické abnormality plodu rozdělit do kategorií screeningových a diagnostických testů. Níže jsou uvedeny příslušné specifické metody, jejich indikace a omezení a časový rámec pro jejich použití v těhotenství. Jedním z důležitých sdělení, které je třeba mít na paměti, je, že všechny těhotné ženy by měly mít možnost podstoupit prenatální genetické screeningové testy bez ohledu na to, kdy se dostaví do prenatální péče.

‍

Screeningové testy

Ačkoli se konkrétní postupy v jednotlivých zemích liší, obecně existuje několik možností screeningu, které umožňují odhalit genetické abnormality ještě před narozením. Ty lze rozdělit na ty, které analyzují krev (nebo přesněji sérum) rodiče, nebo ty, které analyzují DNA plodu.

Screening v prvním trimestru (FTS) je tradiční sérová metoda, při níž se měří hladiny různých markerů. Testování se provádí společně s ultrazvukovým vyšetřením. Je k dispozici přibližně mezi 11. a 14. týdnem těhotenství (tj. počítáno od poslední menstruace). Kombinovaný FTS má poměrně vysokou citlivost (cca 87 %) a specifičnost (cca 97 %) pro odhalení nadbytečných nebo chybějících chromozomů, které způsobují poruchy, jako je Downův syndrom. [2] Čekání na výsledky FTS obvykle netrvá déle než několik dní. Ve druhém trimestru je jednou z dostupných možností "quad screen" (dostupný mezi 15.-23. týdnem). Jedná se opět o metodu založenou na vyšetření séra, při níž se zjišťují hladiny specifických markerů v krvi a slouží k posouzení rizika Downova syndromu nebo jiných chromozomálních abnormalit a také strukturálních vad (otevřené defekty neurální trubice) plodu. Lékaři mohou použít všechny výsledky v kombinované analýze, což může zvýšit přesnost konečného hodnocení.

Zcela jinou kategorií prenatálních testů jsou neinvazivní metody založené na analýze DNA. Tento přístup je založen na objevu volné fetální DNA v krvi matky. [3] Existují v ní totiž kousky DNA z buněk nenarozeného dítěte nebo placenty (která sdílí svou genetickou informaci s plodem), jejichž přítomnost může poskytnout neocenitelné poznatky o genetice plodu. V současné době je možné analyzovat genom plodu z odběru krve provedeného po 9. týdnu. Tato analýza bezbuněčné DNA (cfDNA), známá také jako NIPS (neinvazivní prenatální screening), je navíc v současné době nejcitlivějším screeningovým testem na Downův syndrom a je srovnatelná s tradičními metodami založenými na séru při odhalování jiných chromozomálních abnormalit. [4] Výsledky NIPS jsou k dispozici za 1 až 2 týdny a rodiče mají stále možnost nezjistit pohlaví plodu, i když jsou jim poskytnuty informace o možných problémech s pohlavními chromozomy. [5]

Diagnostické testy

Pokud screeningový test, ať už se jedná o metodu založenou na séru, NIPS nebo ultrazvukové vyšetření, vykáže pozitivní výsledek nebo jsou přítomny jiné rizikové faktory, může to být důvodem k diagnostickému testu, který buď potvrdí, nebo vyvrátí podezření na abnormalitu. Diagnostické testy se od screeningových testů liší získáním DNA plodu přímo z tkáně plodu. Jejich přístup spočívá ve spolehlivějším způsobu získávání vzorků pro analýzu. Nicméně vzhledem k tomu, že mohou představovat riziko pro nenarozené dítě, je vždy na rozhodnutí rodičů, zda diagnostický test podstoupí, či nikoli. Odběr choriových klků (CVS) a amniocentéza jsou dvě nejčastěji používané metody.

CVS je metoda, při níž se malá dutá trubička/jehla zavádí buď přes děložní hrdlo (transcervikální přístup), nebo přes břicho (transabdominální přístup). V obou případech se k vedení procesu používá ultrazvuk. Touto trubičkou lékař odebere placentární tkáň pro genetickou analýzu. CVS se obvykle provádí v prvním trimestru, po 10. týdnu těhotenství. Ačkoli CVS lze provést i později, po 14. týdnu, je amniocentéza metodou volby vzhledem k nižší technické náročnosti. [6]

Při amniocentéze se pod ultrazvukovou kontrolou jehlou odebírá plodová voda z dělohy. V malém množství odebrané plodové vody se nacházejí buňky plodu obsahující DNA pro genetickou analýzu. Amniocentézu je možné provést po 11. týdnu těhotenství, ale z bezpečnostních důvodů se upřednostňuje pozdější načasování obvykle mezi 15. a 18. týdnem. [7]

Zásadním aspektem diagnostického testování je bezpečnost plodu a nositelky. Studie prokázaly, že CVS, stejně jako amniocentéza, mohou mírně zvýšit pravděpodobnost komplikací těhotenství a potratu. Míra ztráty plodu po CVS je minimální, přibližně 0,6 %. [6] Odhaduje se, že časná amniocentéza není tak bezpečná jako amniocentéza ve druhém trimestru, a to především z důvodu zvýšené ztráty těhotenství a abnormalit končetin. [8] Nicméně amniocentéza s sebou stále nese velmi malé riziko ztráty těhotenství způsobené tímto zákrokem, přibližně 0,2-0,3 %. [7] Může být náročné izolovat přesnou příčinu ztráty těhotenství, což ztěžuje analýzu prováděnou ve studiích zkoumajících prenatální diagnostické testy a jejich rizika. Pro budoucí rodiče zůstává zásadní prodiskutovat možnosti s předepisujícím lékařem, aby mohli učinit informované rozhodnutí.

‍

Výhody genetických testů plodu v těhotenství

Informace získané prenatálním testováním mají pro poskytovatele zdravotní péče a budoucí rodiče velkou hodnotu. Poznatky o možných genetických abnormalitách plodu mohou pomoci připravit se na možné dráhy, které si lze zvolit, nebo na scénáře, které jsou nejpravděpodobnější. Včasné odhalení možných komplikací umožňuje přípravu na psychologické a sociální úrovni.

‍

Shrnutí

Genetické testy se liší v tom, zda testují DNA nenarozeného dítěte nebo rodiče. Existuje více způsobů, jak se dozvědět více o genomu vyvíjejícího se plodu. Možnosti screeningu jsou méně invazivním prvním krokem. Diagnostické testy přicházejí na řadu v případě, že existují rizikové faktory nebo konkrétní podezření. Domácí genetické testování lze použít ke screeningu zdravotních rizik u rodičů, ale ne u nenarozeného dítěte. Výsledky těchto testů DNA nejsou ovlivněny těhotenstvím. Nicméně některá vzácná onemocnění mohou vzniknout u dětí na základě mutací, které mohou být zděděny po rodičích. Proto je vhodné podstoupit genetický test před početím dítěte jako prevenci.

‍

Doporučení

• Pokud jste těhotná, dodržujte doporučení lékaře týkající se stravy a životního stylu.
• Proberte možnosti prenatálního testování se svým lékařem nebo poskytovatelem zdravotní péče.
• Domácí genetické testování je bezpečné a lze jej provádět i během těhotenství. Může testovat pouze DNA osoby, která si odebere vzorek slin, nikoli nenarozeného dítěte.
• Některé služby genetického testování mohou pomoci při plánování rodiny a mohou být použity k vyšetření partnerů na nemoci, které by se mohly objevit u jejich dětí. 

‍