Pozorované geny

Polygenní dědičnost

Významné geny: CDC42

Dysregulace aktivity CDC42 může hrát roli ve vývoji a progresi endometriózy.

‍

Přehled

Endometrióza je onemocnění, při kterém tkáň podobná endometriu (tkáň, která vystýlá vnitřní stěnu dělohy) roste mimo své normální místo. Tato abnormální tkáň může růst a krvácet stejně jako děložní výstelka během normálního menstruačního cyklu, což vede k podráždění a zánětu. Nakonec to může způsobit tvorbu jizevnaté tkáně, tzv. srůstů, které mohou způsobit slepení orgánů. Jedná se o chronické onemocnění, které může postihnout ženy všech věkových kategorií, i když převážně postihuje ženy v reprodukčním věku. Příčiny vzniku tohoto onemocnění nejsou zcela objasněny, ale předpokládá se, že souvisí se zpětným tokem menstruační krve do dutiny břišní přes vejcovody. Mezi příznaky patří mimo jiné menstruační bolesti a bolesti po pohlavním styku, chronické bolesti v podbřišku a v zádech a také únava a někdy i neplodnost. 

‍

Léčba je individuální, ale může zahrnovat:

• Léky proti bolesti.
• Léčba hormony (např. antikoncepce).
• Chirurgické odstranění abnormální tkáně. 

‍

Výskyt a rizikové faktory

Endometrióza je onemocnění, které může být po mnoho let asymptomatické. Proto je přesné posouzení její prevalence složité. 

‍

‍Předpokládá se, že tímto onemocněním trpí 2 až 10 % žen v reprodukčním věku. [1] 

‍

Věk nástupu endometriózy se obvykle pohybuje mezi 20 až 40 lety. Předpokládá se, že na vzniku onemocnění se podílí mnoho faktorů. 

Mezi rizikové faktory spojené s tímto onemocněním patří např:

• Dlouhodobé působení estrogenů (např. dívky, které mají první menstruační cyklus před 11. až 13. rokem věku, nebo ženy s pozdní menopauzou).
• Krátké menstruační cykly (< 27 dní).
• Vysoká spotřeba trans-nenasycených tuků.
• Strukturální vady dělohy nebo vejcovodů.
• Matka, sestra nebo dcera s diagnózou endometriózy. 

Genetika

Endometrióza je komplexní multifaktoriální onemocnění (na jejím vzniku se podílí mnoho faktorů). Za důležité se považuje kombinované působení prostředí, genetiky a epigenetiky, protože všechny se vzájemně ovlivňují. Rodinné studie a studie dvojčat naznačují vyšší genetické riziko u blízkých příbuzných. Existuje mnoho genetických variant, z nichž každá má malý vliv, avšak pokud jsou přítomny společně, zvyšují riziko endometriózy. [2,3]

‍

Identifikace souvisejících genových variant je zásadní pro individuálnější přístup k léčbě. Odhalení příčinných genetických faktorů však stále představuje výzvu. [4]

Výzkumy GWAS (Genome Wide Association Study) naznačují, že se na vzniku endometriózy mohou podílet např. geny TP53, CYP1A, HOXA10, p27 nebo IL-16. Některé výzkumné skupiny také dospěly k závěru, že potenciální kandidátní geny by se mohly nacházet na chromozomech 7, 10 a 20. [2]

‍

Jak již bylo zmíněno, endometrióza je multifaktoriální onemocnění a žádný kauzální gen nebyl identifikován. Zde, v systému Macromo, se ke stanovení genetického rizika používá polygenní rizikové skóre (PRS). PRS je odhad pravděpodobnosti, že jedinec je nositelem daného znaku na základě genetiky, bez zohlednění faktorů prostředí. Varianty napříč jeho genomem jsou sečteny a váženy podle jejich vlivu na onemocnění nebo znak. [5]

‍

Příznaky a symptomy

Endometrióza může být u mnoha žen asymptomatická (až u ⅓ pacientek) a často se objeví náhodně při operaci v dané oblasti. U postižených žen v reprodukčním věku se obvykle vyskytují následující příznaky: 

• Pánevní bolest
• Bolest po pohlavním styku
• Bolest dolní části zad
• Krvácení před menstruací nebo po ní 

‍

Méně často se objevují příznaky dysfunkce střev a močového měchýře (průjem, zácpa, křeče, bolest) a chronická únava. Všechny výše uvedené příznaky se mohou vyskytovat samostatně nebo v kombinaci a zvýšený počet příznaků je spojen se zvýšenou pravděpodobností výskytu endometriózy. Kromě toho je s onemocněním často spojena neplodnost. 

‍

Diagnóza

Endometrióza se diagnostikuje podle klinického obrazu pacientky a zobrazovacích metod. Diagnózu nejlépe potvrdí laparoskopie (minimálně invazivní chirurgický zákrok, při kterém se do dutiny břišní zavede kamera a nástroj pro vizuální vyšetření). Může být proveden transvaginální ultrazvuk k nahlédnutí do struktur obklopujících dělohu. Poté se odebere malý vzorek tkáně a vyšetří se pod mikroskopem. Tím se sice potvrdí definitivní diagnóza, ale již kombinace symptomů, projevů a zobrazovacích metod často stačí k nechirurgickému stanovení diagnózy endometriózy. 

‍

Terapie

Léčba endometriózy zahrnuje především dva různé přístupy: Medikamentózní a chirurgickou léčbu. 

• Farmakologická terapie pouze zastavuje růst abnormální endometriální tkáně a snižuje související bolest, ale bohužel ji neřeší. Tento přístup se zaměřuje na užívání hormonální antikoncepce a NSAID (léky proti bolesti). 

• Chirurgická léčba je založena na laparoskopickém vyříznutí abnormální tkáně. Jak bylo uvedeno výše, jedná se také o preferovanou definitivní diagnostickou metodu. Alternativně může lékař zvolit otevřenou operaci včetně odstranění dělohy.

‍

Prevence

Bohužel dnes není znám žádný způsob, jak endometrióze předcházet. Budování povědomí o nemoci a jejích příznacích vede k včasné diagnostice a léčbě, což může zpomalit progresi nemoci a jejích příznaků. 

‍

Prognóza 

Celkově je prognóza endometriózy dobrá a většina žen žije normálním životem. Symptomatické ženy mohou trpět akutními i chronickými komplikacemi, které snižují kvalitu, ale ve většině případů neovlivňují délku jejich života. V ⅓ případů onemocnění spontánně odezní, ale obvykle je indikována léčba ke zmírnění příznaků a také k zastavení progrese a recidivy po počáteční léčbě. 

‍

Doporučení

• Vyhněte se kouření.
• Vyhledejte lékařskou pomoc, pokud se u vás vyskytnou výše uvedené příznaky.
• Ne každý případ endometriózy musí být léčen léky nebo operací. Domácí prostředky pro úlevu od bolesti, relaxační techniky a zdravá strava mohou pomoci zmírnit příznaky a zlepšit kvalitu vašeho života.  

‍