Virus lidské imunodeficience (human immunodeficiency virus (HIV)) napadá imunitní systém těla, zejména CD4 buňky (T lymfocyty – druh bílých krvinek), které jsou klíčové v boji proti infekcím a nemocem. Pokud HIV není podchycen a léčen, může vyvolat syndrom získané imunodeficience (AIDS), nejtěžší formu infekce HIV; imunitní systém je natolik oslaben, že nedokáže bojovat ani proti běžným infekcím a nemocem.
Existuje teorie, že virus lidské imunodeficience (HIV) vznikl přenosem viru opičí imunodeficience (SIV) ze šimpanzů a dalších opic na lidi ve Střední Africe. Časem virus postupně mutoval a vzniklo HIV, jak ho známe dnes.[1]
Jsou známy dva typy: HIV-1 a HIV-2
HIV-1 představuje celosvětově častějším typ. Přenáší se především přímým kontaktem pomocí tělních tekutin infikované osoby (krev, sperma, vaginální a rektální tekutiny a mateřské mléko). Přenos může nastat při sexuálním styku, při sdílení injekčního vybavení určeného na drogy nebo od matky na dítě během porodu a kojení.
Aby se snížila stigmatizace onemocnění, je zásadní si uvědomit, že virus se NEmůže šířit slinami, potem, slzami, běžným kontaktem, bazény a tak dále.
Průběh nemoci se mezi jednotlivci liší. Někteří lidé nemusí mít příznaky mnoho let, zatímco u jiných se vyvinou brzy po infekci. Raná stádia mohou připomínat chřipku, ale později mohou být symptomy vážnější: rychlá ztráta hmotnosti, opakovaná horečka, otoky lymfatických uzlin a další.
I když v současné době neexistuje lék, antiretrovirová terapie (ART) může virus držet pod kontrolou a zabránit jeho šíření. S odpovídající lékařskou péčí lze HIV léčit jako
chronické onemocnění, a nakažení lidé mohou mít i normální délku života. Pravidelné testování a časná detekce HIV jsou klíčové pro účinnou terapii.[2-4]
HIV je obvykle detekovatelný po delší době, protože inkubační doba je 2 až 6 týdnů. Obecná doporučení jsou podstoupit test 3 měsíce po možném vystavení, kvůli tzv. diagnostickému oknu; čas mezi možným nakažením HIV a uplynutím 3 měsíců, kdy nemůže být HIV pozitivita definitivně prokázána nebo vyloučena.[5]
Existují 3 typy testů na HIV:
Existují jenom dva možné výsledky testu: pozitivní nebo negativní.
Díky desetiletím důkladného výzkumu jsou nyní k dispozici různé možnosti léčby. Léčbou první volby pro HIV je skupina léčiv známých jako antiretrovirová terapie (ART). Tyto léky jsou obvykle podávány kombinovaně k maximalizaci jejich účinnosti. ART HIV neléčí, ale může efektivně kontrolovat virus tak, aby nebyl detekovatelný v krevních testech a aby infikovaný nemohl nakazit další osoby.[6-8]
Kromě ART mohou lidé s HIV potřebovat i další léčbu ke kontrole příznaků, prevenci nebo léčbě oportunních infekcí (doprovázejí jiná primární onemocnění) a vyhnutí se dalším komplikacím.
Níže se můžete dozvědět podrobnější informace o HIV. Jaké jsou základní molekulární mechanismy, a jak genetika může ovlivnit vývoj nemoci.
HIV je retroviru, jejichž klíčovou vlastností je, že mají RNA místo DNA. Po vstupu do lidské buňky HIV využívá enzym – reverzní transkriptáza – k převedení své RNA na DNA. Tento proces tedy představuje opak běžného toku informací v buňkách, který přepisuje informace z DNA na RNA, a proto jsou tyto viry nazývány retroviry.
Vytvořená DNA, obsahující genetické informace HIV, je následně integrována do genomu hostitelské buňky pomocí dalšího virového enzymu, integrázy. Genetický materiál HIV se tak stává součástí DNA hostitelské buňky. Hostitelský buněčný aparát přepisuje a překládá i integrovanou virovou DNA, čímž vytváří další virové částice a virus se tak dostává do všech nově vytvořených buněk těla.
V posledním kroku virového cyklu má důležitou úlohu virový enzym proteáza. Ten štěpí dlouhé řetězce proteinů na specifické části nutné k sestavení zralých, infekčních virových částic.
Detailní porozumění tomuto složitému cyklu umožnilo vývoj antiretrovirových léků, jako jsou inhibitory reverzní transkriptázy, inhibitory integrázy a inhibitory proteázy. Každý z těchto léků cílí na konkrétní fázi v cyklu HIV.[9,10]
Pokud máte zájem o podrobnější vysvětlení cyklu HIV, existuje mnoho užitečných zdrojů na internetu, například: How the HIV Infection Cycle Works - Animated microbiology
Genetika sice může ovlivnit náchylnost osoby k infekci HIV a průběh nemoci po nakažení, ale je důležité si uvědomit, že hlavní riziko spočívá v nezodpovědném přístupu, jako je nechráněný sex nebo sdílení jehel při užívání drog.
Příkladem jsou homozygotní osoby (obě alely genu jsou stejné) nesoucí mutace v genu CCR5, známé jako CCR5-delta32, které mají významně nižší náchylnost k HIV-1. Protein CCR5 je receptor na povrchu imunitních buněk – umožňuje HIV vstoupit a infikovat buňku. Mutace CCR5-delta32 zabraňuje normální distribuci proteinu CCR5 na povrchu buněk, což viru efektivně zablokuje primární vstupní bod.[9,10]
Dalším příkladem je gen HLA-B, který pomáhá imunitnímu systému rozpoznávat a ničit infikované buňky. Některé varianty HLA-B, zdá se, zpomalují progresi HIV na AIDS, zatímco jiné ji mohou urychlit.[13,14]
Doporučení obvykle zahrnují prevenci a pravidelné testování. V případě nakažení zahrnují léčbu a tipy pro život s infekcí [1-4,9]:
Informace a testy poskytované na našich webových stránkách slouží pouze k vzdělávacím účelům a nejsou náhradou za odborné lékařské poradenství. Před rozhodnutím týkajícím se Vašeho zdravotním stavu se vždy poraďte se svým lékařem. Naše testy nejsou určeny k diagnostice nebo léčbě nemocí. Individuální výsledky se mohou lišit a měly by být konzultovány s Vaším praktickým lékařem či specialistou.
Získejte návod na zdravější a delší život. Díky Macromo testům odhalíte svá zdravotní rizika a co dělat pro jejich prevenci.
Chci lepší zdraví[1] Sharp PM, Hahn BH. The evolution of HIV-1 and the origin of AIDS. Phil Trans R Soc B. 2010;365(1552):2487-2494. doi:10.1098/rstb.2010.0031
[2] HIV and AIDS. Accessed July 12, 2023. https://www.who.int/news-room/fact-sheets/detail/hiv-aids
[3] HIV and AIDS. nhs.uk. Published October 23, 2017. Accessed July 12, 2023. https://www.nhs.uk/conditions/hiv-and-aids/
[4] About HIV/AIDS | HIV Basics | HIV/AIDS | CDC. Published June 30, 2022. Accessed July 12, 2023. https://www.cdc.gov/hiv/basics/whatishiv.html
[5] Stárek J. HIV/AIDS – Krajská hygienická stanice Středočeského kraje se sídlem v Praze. Published April 11, 2023. Accessed July 12, 2023. https://khsstc.cz/hiv-aids/
[6] HIV Treatment: The Basics | NIH. Accessed July 12, 2023. https://hivinfo.nih.gov/understanding-hiv/fact-sheets/hiv-treatment-basics
[7] Future Directions for HIV Treatment Research | NIH: National Institute of Allergy and Infectious Diseases. Published August 26, 2019. Accessed July 12, 2023. https://www.niaid.nih.gov/diseases-conditions/future-hiv-treatment
[8] Deeks SG, Archin N, Cannon P, et al. Research priorities for an HIV cure: International AIDS Society Global Scientific Strategy 2021. Nat Med. 2021;27(12):2085-2098. doi:10.1038/s41591-021-01590-5
[9] Jha V, Rustagi K, Gharat K, et al. Human immunodeficiency virus type 1: Role of proteins in the context of viral life cycle. J Adv Biotechnol Exp Ther. 2022;5(2):307. doi:10.5455/jabet.2022.d117
[10] Novikova M, Zhang Y, Freed EO, Peng K. Multiple Roles of HIV-1 Capsid during the Virus Replication Cycle. Virol Sin. 2019;34(2):119-134. doi:10.1007/s12250-019-00095-3
[11] Lopalco L. CCR5: From Natural Resistance to a New Anti-HIV Strategy. Viruses. 2010;2(2):574-600. doi:10.3390/v2020574
[12] Ni J, Wang D, Wang S. The CCR5-Delta32 genetic polymorphism and HIV-1 infection susceptibility: a meta-analysis. Open Medicine. 2018;13(1):467-474. doi:10.1515/med-2018-0062
[13] Lunardi LW, Bragatte MA de S, Vieira GF. The influence of HLA/HIV genetics on the occurrence of elite controllers and a need for therapeutics geotargeting view. The Brazilian Journal of Infectious Diseases. 2021;25(5):101619. doi:10.1016/j.bjid.2021.101619
[14] Naranbhai V, Carrington M. Host genetic variation and HIV disease: from mapping to mechanism. Immunogenetics. 2017;69(8-9):489-498. doi:10.1007/s00251-017-1000-z