Polygenní dědičnost
Významné geny: CACNA1A, HMOX2, NPFF
V celogenomové asociační studii migrény bylo zjištěno, že riziková varianta v genu HMOX2 je specificky spojena s migrénou s aurou.
Mutace v genu CACNA1A jsou spojeny s familiární hemiplegickou migrénou (FHM).
Přestože přesná funkce NPFF u migrény není zcela objasněna, předpokládá se, že hraje roli v různých mechanismech spojených se zánětem a modulací bolesti.
Migréna je primární bolest hlavy, což znamená, že nevzniká na základě jiného onemocnění a neurologický nález je tedy normální. Je charakterizována opakujícími se epizodami jednostranné, lokalizované bolesti, často doprovázené nevolností, zvracením a citlivostí na světlo a zvuk.
Přesná příčina migrény není známa, i když se předpokládá, že k jejímu vzniku a závažnosti přispívají různé rizikové faktory. Tyto faktory mohou být buď genetické, nebo mohou být důsledkem dočasných změn chemických látek, nervů a cév v mozku. Migréna je spojena s kardiovaskulárními, psychiatrickými a spánkovými poruchami. Jedná se o druhé celosvětově nejvíce invalidizující onemocnění. Postižení pacienti uvádějí, že kvůli onemocnění musí chybět v práci nebo ve škole, nemohou vykonávat každodenní činnosti nebo mají sníženou účast na společenských a rodinných aktivitách.
Chronická migréna je spojena s fyzickými a psychickými komorbiditami, zvýšeným využíváním zdrojů zdravotní péče, přímými a nepřímými náklady, nižším socioekonomickým statusem a sníženou kvalitou života. [1]
Migréna je časté onemocnění, které postihuje přibližně každou pátou ženu a každého patnáctého muže. Obvykle se objevuje na počátku dospělosti a vrcholí ve věku 30-39 let.[2] K záchvatům migrény přispívají dobře známé spouštěče:
I když příčina vzniku není jasná, existuje vysoká souvislost s genetickou predispozicí, migréna se totiž vyskytuje až u 60 % příbuzných prvního stupně[3].
Migréna je komplexní onemocnění, které se dělí na několik podtypů. Nejčastějšími formami jsou migréna bez aury (MO) a migréna s aurou (MA). Většina z nich má polygenní povahu (spolupráce více variant s malými účinky) s dědičností mezi 34-64 %. Kromě genetiky se na vzniku migrény podílí také životní styl a prostředí (stres nebo spánek).
Identifikace genů a variant spojených s monogenními poruchami byla umožněna pokrokem v oblasti sekvenování nové generace (NGS) a celogenomové asociační studie (GWAS) prováděné na velkých kohortách případů a kontrol nám poskytly informace o běžných polygenních formách migrény. Mezi běžné varianty patří jednonukleotidové polymorfismy (SNP), inzerce a delece, krátké tandemové repetice nebo varianty s počtem kopií[4]. Velká metaanalýza GWAS migrény identifikovala 123 potenciálních rizikových lokusů spojených s migrénou[5].
dominantními mutacemi v genech kódujících iontové kanály. Výzkumné studie zaměřené na vzácné podtypy odhalily mutace v genech CACNA1A, ATP1A2 a SCN1A. Tyto geny jsou významné pro transport iontů v synapsích (prostor mezi nervovými buňkami) a přenos signálů. Studie zaměřená na MA navíc poukázala na mutaci typu frameshift v genu KCNK18/TRESK, která je považována za kauzální.
Aktuálním tématem výzkumu jsou také předpoklady o vlivu hormonů na X-chromozomu vzhledem k tomu, že většinu migreniků tvoří ženy (3:1). Kromě toho by určitou roli mohla hrát i mitochondriální DNA a epigenetika, tyto hypotézy je však třeba dále studovat[6].
Genetické testování nám umožňuje zjistit, zda máte predispozice k rozvoji tohoto onemocnění. Ve společnosti Macromo používáme k hodnocení polygenní skóre rizika a kauzální genetické varianty podložené důkazy. Skóre polygenního rizika (PRS) představuje celkový počet genetických variant, které u jedince zvyšují riziko vzniku určitého onemocnění. Všechny varianty v celém jeho genomu jsou sečteny a seřazeny podle jejich vlivu na rozvoj onemocnění.
Běžný záchvat migrény prochází několika fázemi, které ale migrénu nepodmiňují a každý záchvat může probíhat odlišně.
Diagnóza je založena na klinických známkách a vychází z anamnézy záchvatů. Nejdůležitějším krokem je vyloučení všech příčin, které by mohly naznačovat vážnější diagnózy.
V současné době bohužel neexistuje žádný lék na migrénu. Léčba je zaměřena na zmírnění příznaků a snížení výskytu záchvatů.
Pacienti trpící opakovanými migrénami by si měli být vědomi specifických spouštěčů a vyhýbat se jim. Obecné kroky ke zvládnutí migrény zahrnují udržování hydratace, užívání paracetamolu, nesteroidních antirevmatik nebo aspirinu a jejich kombinací včetně kofeinu. V závažných případech mohou být předepsány specifické látky proti migréně, jako jsou triptany nebo ergotamin (nikdy ne v kombinaci). V nynější době dochází také v k rozvoji biologické léčby.
Obecná prevence je založena na identifikaci spouštěčů a vyhýbání se jim.
Migréna je sama o sobě chronické onemocnění s velmi variabilní dlouhodobou prognózou. U mnoha lidí může mít velmi prognózu velmi příznivou a záchvaty se téměř nevyskytují. U některých jedinců ale bohužel přetrvává a může být spojena s malým zvýšeným rizikem ischemické cévní mozkové příhody a psychických problémů. Neustálé záchvaty velmi negativně ovlivňují kvalitu života jedince.
Získejte návod na zdravější a delší život. Díky Macromo testům odhalíte svá zdravotní rizika a co dělat pro jejich prevenci.
Chci lepší zdraví