Polygenní dědičnost
Významné geny: TCF7L2,CDKAL1,IGF2BP2.
TCF7L2 je nejsilnějším genem, pokud jde o riziko vzniku diabetu 2. typu.
Studie zjistily, že gen CDKAL1 souvisí s rozvojem cukrovky i s komplikacemi, které mohou vzniknout v důsledku tohoto onemocnění.
Gen IGF2BP2 produkuje protein, který se podílí na stimulaci účinku inzulínu, což je důležitý proces v metabolismu glukózy .
Diabetes mellitus (DM) je chronické onemocnění způsobené mnoha různými mechanismy, které mají jedno společné - vyšší hladinu cukru v krvi, tzv. hyperglykémii. Diabetes mellitus 2. typu je jedním ze čtyř hlavních typů diabetu a tvoří 90-95 % všech případů onemocnění (dalšími skupinami jsou diabetes mellitus 1. typu, gestační diabetes mellitus, také známý jako těhotenská cukrovka a specifické typy diabetu z jiných příčin).
Jednou z podstat vzniku tohoto onemocnění je inzulinová rezistence, což je stav, kdy tělesné tkáně nejsou schopny využívat glukózu tak, jak by měly. Inzulinová rezistence je budována v průběhu let a je způsobena především konstantní vyšší hladinou glukózy v krvi vyvolanou stresem nebo nadměrným příjmem ve stravě. Slinivka břišní reaguje zvýšenou tvorbou inzulinu, nicméně nedokáže pokrýt zvýšenou potřebu dlouhodobě, což způsobuje tak zvanou pankreatickou insuficienci - relativní nedostatek inzulinu. Kombinace těchto procesů je základem vzniku diabetu 2. typu.
Bez adekvátní kontroly může hyperglykemie způsobit poškození ledvin, nervů, cév či očí až do stavu úplné slepoty. Významně narušen je i imunitní systém a s ním spojená hojivost, což vede k výskytu chronických ran, které pacienty s diabetem vystavují riziku nasedajících infekcí, jež mohou vážně ohrozit jejich zdraví. Defekty na končetinách mohou v krajním případě vést až k amputaci končetin. Kromě přímých účinků diabetu je prokázán i jeho negativní vliv na rozvoj ischemické choroby srdeční a ischemické cévní mozkové příhody, zejména v kombinaci s dalšími zdravotními potížemi (např. zvýšená hladina lipidů v krvi, obezita a hypertenze).
Za posledních 30 let došlo k velkému nárůstu případů po celém světě a ještě rychlejším tempem čísla rostou ve vyspělých regionech, což je způsobeno především životním stylem moderní společnosti. V současné době čelíme celosvětové prevalenci 9,3 % u dospělých (což odpovídá 463 milionům lidí)[5] a dle prognóz bohužel zdaleka není tato hodnota konečná. Mezi lety 2000 a 2016 se zvýšila předčasná úmrtnost na cukrovku (tzn. před dosažením věku 70 let) o celých 5 %.
Hlavní rizikové faktory, jako je nezdravá strava plná tuků a prefabrikovaných cukrů v kombinaci s kouřením a malou fyzickou aktivitou, se navíc stále častěji vyskytují i u mladších generací.
Diabetes 2. typu (T2D) je komplexní onemocnění, které ovlivňují jak genetické faktory, tak faktory prostředí, což z něj činí multifaktoriální onemocnění. Zatímco volba životního stylu hraje důležitou roli při jejím vzniku, určité genetické odchylky mohou také zvyšovat riziko vzniku. Přítomnost těchto genetických variací však nezaručuje vznik T2D.
Celogenomové asociační studie přispěly k objevu genetických variant spojených s náchylností k T2D. Klíčové geny podílející se na funkci β-buněk, sekreci inzulínu, inzulínové rezistenci a homeostáze glukózy se ukázaly jako rozhodující faktory přispívající k rozvoji T2D. Objev základních biologických drah, které se podílejí na rozvoji tohoto onemocnění, otevírá možnosti cílené terapeutické intervence.[6,7]
T2D má heterogenní charakter, jelikož byly identifikovány jak běžné jednonukleotidové polymorfismy (SNP) s malým účinkem, tak vzácné varianty s velkým účinkem. Kromě toho se nyní výzkum rozšiřuje i na nekódující elementy (např. enhancery), které mohou potenciálně přispívat k rozvoji T2D.[8,9]
Pochopení genetické podstaty T2D je nezbytné pro vývoj personalizovaných strategií léčby a prevence. Genetické testování nám umožňuje zjistit, zda máte predispozice k rozvoji tohoto onemocnění. Ve společnosti Macromo používáme k hodnocení polygenní skóre rizika a kauzální genetické varianty vycházející z důkazů. Skóre polygenního rizika (PRS) představuje celkový počet genetických variant, které u jedince zvyšují riziko vzniku určitého onemocnění. Všechny varianty v celém jeho genomu jsou sečteny a seřazeny podle jejich vlivu na rozvoj onemocnění.
Diabetes se vyvíjí velmi pomalu - může trvat mnoho let, než si pacient všimne, že se něco děje. První příznaky jsou obvykle nespecifické, jako je například únava nebo vyšší náchylnost k infekcím (parodontitida, infekce močových cest...). Typicky si pacienti stěžují na zvýšenou žízeň (polydipsie) a časté močení (polyurie), extrémní hlad a časté infekce. V době stanovení diagnózy již mohou být přítomny chronické komplikace vznikající vlivem dlouhouleté nekontrolované zvýšené hladiny cukru v krvi.
Zásadní význam pro diagnostiku diabetu mellitu 2. typu má stanovení hladiny glukózy v krvi. Diagnostické vyšetření krve by mělo být součástí každé preventivní prohlídky - cukrovka je často odhalena nečekaně v rámci jiných vyšetření. Pro diagnostické účely by měla být analyzována žilní krev, ale neméně důležitou roli při sledování glykémie (koncentrace glukózy v krvi) má i povrchově získaná kapilární krev. Hlavní diagnostické testy se skládají ze stanovení plazmatické glukózy nalačno, množství glykovaného hemoglobinu a OGTT.
Diagnóza cukrovky nemusí nutně znamenat, že si pacient musí píchat inzulín, jak si mnozí lidé často myslí. Prvním krokem je zhodnocení životního stylu pacienta, včetně stravy a fyzické aktivity a aplikace případných změn. Pokud nelze udržet požadovanou hladinu cukru v krvi pouze změnou životního stylu, může být nevyhnutelné předepsání perorálních antidiabetik. Celkově nejvíce používaným perorálním antidiabetikem je metformin, který funguje prostřednictvím snížené produkce glukózy játry a zvýšené citlivosti tkání. Spektrum perorálních antidiabetik je ale výrazně širší a možnosti léčby jsou rozmanité. Pokud ovšem i všechny tyto kroky selžou, je na řadě předepsání inzulinu. Typ inzulinu, dávkování a schéma užívání jsou u každého pacienta různé a měl by je určit ošetřující lékař.
Pro prevenci i léčbu diabetu 2. typu jsou důležité základy zdravého životního stylu. Jak již bylo zmíněno výše - pravidelné stravování, vyloučení prefabrikovaného cukru, jednoduchých sacharidů a nezdravých tuků (především transmastných a nasycených tuků), snížení hmotnosti, pravidelná fyzická aktivita a mnoho dalších - všechny tyto změny životního stylu mohou předcházet rozvoji onemocnění.
Diabetes je komplexní onemocnění s mnoha proměnnými a možnými komplikacemi a stanovit přesné riziko pro konkrétního pacienta je téměř nemožné. Prognóza vychází z úspěšnosti léčby - předpokládá se, že lidé s dostatečnou léčbou a změnou životního stylu mohou žít stejně dlouho jako zdraví pacienti.
Získejte návod na zdravější a delší život. Díky Macromo testům odhalíte svá zdravotní rizika a co dělat pro jejich prevenci.
Chci lepší zdraví