Polygenní dědičnost
Významné geny: LINC01681,KCNN3,ZFHX3,SH3PXD2A,NEURL1
Gen KCNN3 kóduje draslíkový kanál, který se podílí na regulaci elektrické aktivity srdce.
ZFHX3 reguluje expresi genů ve vývoji a funkci srdce. Změny v tomto genu jsou spojeny s fibrilací síní.
Mutace v genu SH3PXD2A jsou spojeny s rozvojem fibrilace síní.
Fibrilace síní (FS) je nejčastější srdeční arytmií u dospělých. Jednoduše řečeno, srdeční arytmie je odchylka od normální srdeční frekvence a/nebo rytmu, která není fyziologicky odůvodněná. (1)
K pochopení fibrilace síní je nutné podívat se na to, jak srdce funguje. Srdce je do jisté míry autonomní orgán. Namísto centrálního nervového systému (mozku) vznikají impulsy pro srdeční rytmus přímo v myokardu (srdečním svalu) v modifikovaných kardiomyocytech (jednotlivých svalových buňkách), které dohromady tvoří elektrický převodní systém srdeční. Tato charakteristická vlastnost se nazývá srdeční automacie.
Obr. 1: Převodní systém srdeční | The University of Nottingham (5)
Normální, fyziologická srdeční frekvence se nazývá sinusový rytmus a je vytvářena a udržována sinoatriálním (SA) uzlem, svazkem kardiostimulačních buněk v horní stěně pravé síně. Kardiostimulační buňky SA uzlu vytvářejí akční potenciál (elektrický signál), který se pak šíří do okolních buněk a vyvolává synchronizovanou kontrakci síní a po malé časové prodlevě také kontrakci komor (dolní srdeční kompartment). Pokud tedy vše funguje správně, počet impulsů generovaných v SA uzlu za minutu odpovídá srdeční frekvenci.
Signál generovaný SA uzlem prochází velmi rychle pravou síní - nejprve do levé síně, aby byly stahy levé a pravé síně synchronizovány. Poté signál pokračuje do atrioventrikulárního (AV) uzlu, který se nachází v dolní části pravé síně. AV uzel vede vzruch velmi pomalu, což způsobuje zpoždění v síňo-komorovém přenosu - jde o žádoucí pauzu, protože je nutné nejprve dokončit stah síní a teprve poté zahájit stah komor. Z AV uzlu impulzy pokračují po převodní dráze přes Hisův svazek do komor. Hisův svazek se následně dělí na dvě Tawarova raménka, která stimulují pravou a levou komoru. K buňkám pracovního myokardu je signál přenášen Purkyňovými vlákny, což je poslední krok převodního systému srdečního.
Vraťme se nyní k tématu: patologie fibrilace síní je způsobena elektrickými signály, které nevycházejí z SA uzlu, ale vycházejí z více míst v síních (typicky v blízkosti výstupu z plicních žil, které přivádějí okysličenou krev z plic do levé síně) a způsobují jejich chaotické stahy. V důsledku neefektivní, nekoordinované kontrakce síní může krev v síni stagnovat a vytvářet sraženiny (tromby). Tento proces je nebezpečný zejména proto, že trombus může být následně vypuzen do tělesného oběhu a zablokovat jinou cévu, což může postihnout více orgánů, způsobit jejich poškození a dokonce i smrt člověka.
Frekvence síní při FS je obvykle 300-600/min, zatímco frekvence komor je 80-180/min. Je to proto, že AV uzel blokuje přenos většiny síňových stahů na komory. Tím chrání komory před vyčerpáním. Protože AV uzel nezabraňuje přestupu všech těchto chaotických signálů, srdce má tendenci bít rychleji než normálně a v nepravidelném rytmu. (2)
Obr. 2: Fibrilace síní | Mayo Clinic
Tradičně se fibrilace síní rozděluje do pěti modelů na základě prezentace, trvání a spontánního ukončení epizod fibrilace síní:
Z této klasifikace je zřejmé, že epizody fibrilace síní mohou přicházet ve vlnách nebo mohou být trvalé. Ačkoli fibrilace síní sama o sobě obvykle není život ohrožující, jedná se o závažný zdravotní stav, který vyžaduje řádnou léčbu, aby se předešlo cévní mozkové příhodě a/nebo dalším souvisejícím komplikacím. (2)
Výskyt se významně zvyšuje s věkem, zejména u osob starších 50 let. Mezi 60. a 70. rokem se fibrilace síní vyskytuje až u 10% populace. (1, 3) Do budoucna se očekává postupný nárůst prevalence s tím, jak se bude dále prodlužovat průměrná délka života celé populace a jak se bude intenzivněji pátrat po dosud nediagnostikované FS. Celoživotní riziko závisí na věku, genetických a (sub)klinických rizikových faktorech. Studie naznačují, že včasná intervence a kontrola modifikovatelných rizikových faktorů by mohly snížit roční incidenci. (4)
Fibrilace síní je komplexní onemocnění, na jehož patogenezi se podílí kombinace environmentálních a genetických faktorů. (6) V posledních desetiletích byla v mnoha studiích pozorována rodinná agregace jedinců s fibrilací síní. Ve studii 1137 jednovaječných dvojčat byla dědičnost fibrilace síní odhadnuta až na 62 %, což naznačuje, že genetické faktory hrají v riziku vzniku fibrilace síní podstatnou roli. (7) Novější studie rovněž dospěly k závěru, že genetická variabilita významně přispívá k riziku vzniku FS. (8) Princip vztahu mezi rizikem fibrilace síní a genomovou variabilitou je podobný jako u dalších kardiovaskulárních onemocnění, jako je hypertenze a infarkt myokardu. Dosud identifikované lokusy (pozice na chromozomu, kde se nachází určitý gen) vysvětlují pouze malou část rizika onemocnění, což naznačuje, že k pochopení kauzálního genetického základu fibrilace síní je zapotřebí dalšího výzkumu. (8)
U mnoha lidí může být fibrilace síní dlouho asymptomatická (tichá). U jiných však může způsobovat široké spektrum příznaků: (1, 3, 4)
Bohužel se také často stává, že počátečním projevem je závažný stav způsobený arytmií. Mezi tyto stavy patří: (4)
Fibrilace síní se často objeví náhodně při lékařském vyšetření, kdy lékař poslouchá srdce fonendoskopem. K potvrzení diagnózy a vyloučení jiných možných příčin zrychleného srdečního rytmu jsou zapotřebí další testy. Tato vyšetření mohou zahrnovat: (2)
Cílem léčby fibrilace síní je:
Z toho, co o tomto onemocnění víme, vyplývá, že ne všem případům fibrilace síní lze zabránit. Pokud však podniknete kroky k tomu, abyste se vyhnuli základním klinickým stavům, o nichž je známo, že zvyšují celkové riziko (např. hypertenze, CHOPN a diabetes 2. typu), můžete riziko vzniku fibrilace síní z těchto příčin podstatně snížit. Mezi tyto kroky patří: (10)
Většina lidí s AF je schopna žít normální život. Je však důležité si uvědomit, že pacienti s fibrilací síní mají zvýšenou morbiditu a mortalitu ve srovnání s pacienty se sinusovým rytmem. Hlavní příčinou zvýšené morbidity u fibrilace síní jsou tromboembolické příhody. Riziko cévní mozkové příhody je zvýšeno přibližně 5x v závislosti na dalších rizikových faktorech. Fibrilace síní je také spojena s poklesem kognitivních funkcí, včetně vaskulární demence. Může zhoršovat kvalitu života a snižovat toleranci fyzické námahy. Samotná fibrilace síní může také zhoršit nebo vyvolat srdeční selhání. (11)
Získejte návod na zdravější a delší život. Díky Macromo testům odhalíte svá zdravotní rizika a co dělat pro jejich prevenci.
Chci lepší zdraví