Pozorované geny

Polygenní dědičnost

Významné geny: PTCSC2,NRG1,DIRC3

PTCSC2 je gen, který je spojen se zvýšeným rizikem vzniku papilárního karcinomu štítné žlázy (PTC), nejčastějšího typu rakoviny štítné žlázy.

NRG1 hraje roli v růstu a vývoji mnoha orgánových systémů. V odborné literatuře byla popsána souvislost genu NRG1 s papilárním karcinomem štítné žlázy.

U diferencovaných karcinomů štítné žlázy (DTC) byla prokázána snížená regulace genu DIRC3. Jeho vysoká exprese v nádorech navíc může snižovat riziko recidivy nádoru.

‍

Souhrn

Rakovina štítné žlázy je abnormální růst buněk štítné žlázy, která produkuje hormony regulující metabolismus. Při růstu rakoviny štítné žlázy může docházet ke změnám hlasu a potížím s polykáním. Jedním z hlavních rizikových faktorů je vystavení ionizujícímu záření a již existující onemocnění štítné žlázy. 

‍

Přehled 

Rakovina štítné žlázy je onemocnění, při kterém se zhoubné buňky tvoří v tkáních štítné žlázy - malé žlázy na krku, která produkuje hormony regulující metabolismus těla. Existují čtyři různé typy rakoviny štítné žlázy, včetně papilárního karcinomu, folikulárního karcinomu, medulárního karcinomu štítné žlázy a anaplastického karcinomu - všechny mají individuální prognózu, postihují různé buňky a zaměřují se na různé skupiny pacientů:

• Diferencovaný karcinom štítné žlázy

• Papilární karcinom představuje 80 % karcinomů štítné žlázy, postihuje mladší pacienty (40-60 let), roste pomalu a má dobrou prognózu. 
• Folikulární karcinom představuje 10 % karcinomů štítné žlázy a má horší prognózu. Má tendenci metastazovat krví do kostí, plic a mozku. 
• Medulární karcinom štítné žlázy se vyvíjí z jiných typů buněk než dva dříve uvedené nádory - z parafolikulárních buněk; tyto buňky produkují kalcitonin, hormon významně se podílející na metabolismu vápníku. Jeho růst je poměrně agresivní a často se může vyskytovat familiárně - až 25 % medulárních karcinomů štítné žlázy se vyskytuje v rodinách.[1]

• Anaplastický karcinom je agresivní nádor, který se rychle vyvíjí, stlačuje okolní struktury a rychle se šíří krevním i lymfatickým systémem. Naštěstí představuje celkově pouze 2 % karcinomů štítné žlázy. 

‍

Prevalence a rizikové faktory 

V posledních desetiletích výskyt karcinomu štítné žlázy stále stoupá, a to zejména díky častějšímu používání ultrazvukových vyšetření, která umožňují odhalit i malé nádory. Vyšší nárůst je pozorován ve vyspělejších zemích ve srovnání s méně vyspělými zeměmi - úmrtnost je však stejná. Výskyt se liší také podle pohlaví a regionu, postihuje třikrát více žen než mužů a nejvíce postiženými zeměmi v Evropě jsou Litva, Itálie a Rakousko.[2] Rakovina štítné žlázy je v současné době nejčastějším endokrinním nádorem a představuje sedmé nejčastější zhoubné onemocnění u žen - u mužů však nepatří ani mezi 15 nejčastějších zhoubných nádorů.[3]

Přesná příčina zhoubného bujení buněk bohužel není známa, ale určité rizikové faktory mohou zvyšovat riziko vzniku tohoto onemocnění. 

• U ženského pohlaví se riziko vzniku rakoviny štítné žlázy zvyšuje pravděpodobně kvůli estrogenům, které jsou u žen obecně přítomny ve větším množství. Přesná souvislost bohužel dosud nebyla zjištěna.
• Prokázaným rizikem vzniku rakoviny štítné žlázy je i vystavení se záření, a to zejména v mladším věku. Nejčastějším zdrojem záření je lékařská léčba, ale příčinou může být i radiační spad z havárií jaderných elektráren nebo jaderných zbraní. Například po černobylské havárii byl zaznamenán výrazný nárůst výskytu rakoviny štítné žlázy, a to především u dětí a mladistvých. 
• Dědičné genetické syndromy, jako jsou MEN 2A a MEN 2B, mohou vedle jiných zhoubných procesů způsobovat i rakovinu štítné žlázy.

I když je jejich vliv výrazně nižší, rizikových faktorů je ještě více, včetně uzlů štítné žlázy, vysokého BMI, životního stylu, diety, nedostatku jódu nebo autoimunitních onemocnění.[4] 

‍

Genetika 

Nedávný pokrok v sekvenování genomu umožnil lépe pochopit molekulární mechanismy vzniku karcinomu štítné žlázy (TC). Byly popsány familiární formy medulárního karcinomu štítné žlázy (MTC), ale člověk s postiženým příbuzným prvního stupně s nemedulárním karcinomem štítné žlázy má 4x až 10x vyšší riziko, že onemocní také.[11,12]

Molekulární mechanismy TC zahrnují narušení důležitých buněčných signálních drah (řada chemických reakcí, které vedou k aktivaci/deaktivaci určitých buněčných funkcí: např. MAPK a PI3K/AKT).[11]

Byly popsány mutace v následujících genech, které způsobují TC: RET, RAS, P13K/AKT, BRAF a TERT. Mnoho výzkumných skupin popsalo souvislost varianty BRAF p.V600E (aminokyselina valin je na pozici 600 nahrazena kyselinou glutamovou) se špatnými výsledky papilárního karcinomu štítné žlázy (PTC), včetně zvýšeného rizika recidivy a selhání léčby. Pozorované mutace hTERT mají významně vyšší prevalenci u agresivních nádorů TC a mutace genů BRAF, RAS nebo RET se vyskytují až u 70 % případů PTC. Celkově jsou mutace podporující rakovinu identifikovány u více než 90 % pacientů.[12,13]

Zde ve společnosti Macromo používáme pro stanovení genetického rizika polygenní skóre. Skóre polygenního rizika (PRS) je odhad pravděpodobnosti, že jedinec je nositelem daného znaku na základě genetiky, bez zohlednění faktorů prostředí. Varianty napříč jeho genomem jsou sečteny a váženy podle jejich vlivu na onemocnění nebo znak.

‍

Příznaky a symptomy 

U pacientů s rakovinou štítné žlázy je zcela běžné, že mají jen mírné nebo žádné příznaky. Mezi změny, které mohou indikovat onemocnění, patří:

• Nebolestivá bulka v přední části krku
• Potíže s polykáním
• Potíže s dýcháním
• Otok v oblasti krku
• Přetrvávající kašel
• Chrapot nebo jiné změny hlasu
• Bolest v krku nebo šíji

Pokud se u vás vyskytne některý z těchto příznaků, neváhejte kontaktovat svého lékaře. Nepropadejte však panice; v mnoha případech jsou příčinou těchto příznaků nenádorové zdravotní potíže.[5] Bulky ve štítné žláze jsou velmi časté a v 95 % bening - odhaduje se, že více než polovina populace bude mít do 60 let věku alespoň jeden uzel ve štítné žláze.[6]

‍

Diagnóza 

Pokud přítomné příznaky zvyšují podezření na rakovinu štítné žlázy, lékař provede důkladnou anamnézu, fyzikální vyšetření a může indikovat další kroky. K posouzení hladiny hormonů štítné žlázy se používá krevní test, tzv. funkční test štítné žlázy. Abnormální hladiny hormonů štítné žlázy obvykle ukazují na jiné problémy než rakovinu, například na hypofunkci nebo hyperfunkci štítné žlázy. K nalezení podezřelých oblastí a jejich charakteristik se používají různé zobrazovací metody. Jednou z nejpoužívanějších metod je ultrazvuk, zejména proto, že je rychlý, levný a obvykle snadno dostupný. Ultrazvuk využívá vysokofrekvenční zvukové vlny a vytváří obraz vnitřku těla v reálném čase. K posouzení, zda je bulka štítné žlázy rakovinná, musí být provedena biopsie. Při biopsii se jehlou odebere malé množství tkáně, které se analyzuje v laboratoři. Toto histopatologické vyšetření je jedinou metodou schopnou potvrdit diagnózu, někdy se biopsie získává až během operace, aby bylo možné rozhodnout o dalším postupu intraoperačně.[7]

‍

Terapie

Léčba rakoviny štítné žlázy velmi závisí na typu rakoviny a míře jejího rozšíření. Rozšířenou metodou je operace zvaná tyreoidektomie, při níž se chirurgicky odstraní štítná žláza nebo její části. Dalším běžně používaným postupem je léčba radioaktivním jódem, při níž se spolkne radioaktivní látka ve formě nápoje nebo kapsle a vstřebá se ve střevě. Poté putuje do štítné žlázy a lokálně napadá rakovinné buňky. Jód je hlavní složkou při syntéze hormonů štítné žlázy, proto tato léčba funguje velmi dobře a zasahuje pouze žlázu, přičemž šetří tělo. Mezi novější metody patří léčba hormony štítné žlázy a cílené léky proti rakovině, které se zaměřují přímo na rakovinné buňky a snaží se minimalizovat poškození zdravých buněk. Pokud nejsou ostatní způsoby léčby úspěšné, může být použita zevní radioterapie - metoda, při níž se radioaktivní paprsky snaží poškodit rakovinné buňky z přístroje umístěného mimo tělo. Chemoterapie se u rakoviny štítné žlázy běžně nepoužívá, pouze v případě, že se rakovina rozšířila nebo se vrátila a nelze ji dostatečně léčit jinými možnostmi léčby.[8]

‍

Prevence 

Stejně jako u všech nádorových onemocnění nelze ani rakovině štítné žlázy zcela zabránit a většina pacientů neměla žádné známé rizikové faktory, které by způsobovaly vznik tohoto onemocnění. Jak však již víme, prokázané rizikové faktory existují, a proto je vždy prospěšné omezit jejich působení na minimum. 

• Omezte expozici záření. Mnoho profesí, především ve zdravotnictví, zahrnuje práci v prostředí se zvýšeným rizikem ozáření; zdravotníci by proto měli nosit ochrannou vestu a chránič krku a omezit expozici na minimum. Radiační léčbu již také nelze používat u méně závažných onemocnění.
• Pokud máte pozitivní rodinnou anamnézu rakoviny štítné žlázy, zvažte genetické poradenství. Většině rodinných případů lze předejít odstraněním štítné žlázy a doplněním jejích hormonů.[9]
• Nepodceňujte pravidelné preventivní prohlídky. Včasná diagnóza je klíčem k úspěšné léčbě onemocnění. 
• Dodržujte zdravý životní styl včetně stravy a pohybu.[10]

‍

Prognóza

Na rozdíl od výskytu rakoviny štítné žlázy se úmrtnost v Evropě v průběhu času snížila. Karcinom štítné žlázy má celkově nejvyšší míru přežití a nejlepší prognózu ze všech zhoubných nádorů, s výjimkou některých vzácných histologických typů (například již zmíněného anaplastického karcinomu štítné žlázy, který je jedním z nejagresivnějších nádorů u lidí). Pětileté relativní přežití se v Evropě pohybuje mezi 80-90 %. Díky zvýšené detekci a lepší diagnostice je mnoho nádorů štítné žlázy nalezeno v počátečních stadiích a může být účinně léčeno.[2]

‍

Doporučení

• Omezte vystavení záření na minimum, zejména v oblasti hlavy a krku.
• Dodržujte pravidelné preventivní prohlídky. Je to klíč k včasné diagnóze, a tím i k dobré prognóze. 
• Buďte si vědomi své rodinné anamnézy rakoviny štítné žlázy.
• Neváhejte kontaktovat svého lékaře, pokud si na krku najdete bulky nebo pocítíte potíže s polykáním, dýcháním či chraplavým hlasem.

‍