.png)
Polygenní dědičnost
Významné geny: USP8,TRAF3IP2,RUNX3,DXO,SP140
Mutace genu FLG se ztrátou funkce je významným rizikovým faktorem pro atopickou dermatitidu, běžné chronické zánětlivé onemocnění kůže.
Lupénka je zánětlivé kožní onemocnění charakterizované svědivými načervenalými ložisky. Jedná se o chronické onemocnění, u kterého se střídá období remise s akutním vzplanutím. Celosvětová prevalence se pohybuje kolem 2-3 %, ale v některých severoevropských zemích dosahuje až 11 %.[1]
Za vznikem onemocnění stojí řada faktorů, přičemž nejvýznamnějším z nich je genetika. Mezi další rizikové faktory patří kouření, obezita, alkohol, některé léky (lithium, beta-blokátory, antimalarika) a infekce. Diagnóza se stanovuje na základě anamnézy a fyzikálního nálezu. Léčba zahrnuje mnoho přístupů, jako jsou různé krémy, injekce, světelná terapie atd. Prevence lupénky není možná, nicméně existují způsoby, jak její příznaky zmírnit a snížit počet akutních vzplanutí.
Lupénka se vyskytuje po celém světě, ale její výskyt se v různých zemích a etnických skupinách liší. Celosvětová prevalence se odhaduje na 2-3 %, ale v některých severoevropských zemích dosahuje až 8-11 %.[1]
Na vzniku lupénky se může podílet řada faktorů. Nejdůležitějším z nich je dědičnost, kdy se až u 40 % pacientů prokáže výskyt psoriázy v rodině. Kromě genetické predispozice se na vzniku lupénky podílejí také různá přidružená onemocnění a životní styl. Konkrétně se jedná například o kouření, obezitu a užívání alkoholu. Mimo to existuje řada léků, které mohou zhoršit již vzniklou lupénku - například beta-blokátory, lithium a antimalarika. Se zhoršením lupénky jsou spojovány také infekce, a to jak bakteriální, tak virové.
Genetika hraje v rozvoji lupénky důležitou roli. Přibližně 40 % postižených jedinců má pozitivní rodinnou anamnézu onemocnění. Geny, které jsou spojeny se vznikem psoriázy, jsou geny MHC (major histocompatibility complex) a HLA (human leukocyte antigen) a také geny IL23.
Průběh onemocnění je obvykle chronický s akutními vzplanutími a obdobími remise. Lupénka má různé formy a může se tak projevit odlišně u různých pacientů v závislosti na postižené oblasti. Mezi klinické podtypy psoriázy patří chronická plaková psoriáza, kapkovitá psoriáza, pustulózní psoriáza a erytrodermická psoriáza.
Nejčastější formou je chronická plaková psoriáza. Je charakterizována symetricky rozloženými svědivými erytematózními (červenými) plaky. Běžně bývá postižena pokožka hlavy, lokty, kolena a mezihýžďová rýha. Může se jednat o lokalizované onemocnění nebo o rozsáhlé onemocnění zahrnující většinu povrchu těla.
Postižena mohou být i některá speciální místa, jako jsou nehty, dlaně a intertriginózní oblasti (oblasti, v nichž se kůže dotýká kůže, např. podpaží).
U pacientů s psoriázou se často vyskytuje psoriatická artritida, která se obvykle projevuje bolestmi kloubů, ztuhlostí kloubů a bolestmi zad.
Diagnóza se stanovuje na základě anamnézy a fyzikálního vyšetření. Pokud jsou nálezy neprůkazné, může být provedena kožní biopsie.
Mezi možnosti léčby patří krémy a masti (lokální léčba, často obsahující steroidy), světelná terapie (fototerapie) a perorální nebo injekční léčba. Volba terapie závisí na závažnosti onemocnění a lze použít různé kombinace těchto možností.
Prevence lupénky není možná, nicméně existuje několik způsobů, jak zmírnit příznaky onemocnění nebo snížit počet vzplanutí. Patří mezi ně každodenní koupele, hydratace pokožky, vyhýbání se prokázaným spouštěčům a každodenní pobyt na slunci (v malém množství).
Lupénka je chronické onemocnění, které se nedá vyléčit. Vhodnou léčbou a technikami léčby však lze příznaky obvykle dobře kontrolovat a umožnit pacientům žít normální život. Nemá významný vliv na úmrtnost, ale ovlivňuje kvalitu života postižených osob.
Atopická dermatitida je chronické svědivé zánětlivé onemocnění kůže. Nejčastěji se vyskytuje u dětí, ale může postihnout i dospělé. Má chronický recidivující průběh trvající měsíce až roky. Většina pacientů se do dospívání ekzému zbaví, ale v některých případech může přetrvávat.
Výskyt se odhaduje na 15-20 % u dětí a 3 % u dospělých, ale v jednotlivých zemích a etnických skupinách existují určité rozdíly.[2]
Nejdůležitějším rizikovým faktorem pro vznik atopické dermatitidy je rodinná anamnéza atopie (alergická rýma, astma nebo atopická dermatitida), která je pozitivní u 70 % postižených jedinců. S atopickou dermatitidou jsou spojovány různé faktory prostředí, patří mezi ně klima, znečištěné ovzduší, některé nepatogenní mikroorganismy, tvrdost vody a další.
Bylo identifikováno několik genů, které jsou zodpovědné za vznik ekzému, například postižení genu FLG má za následek defektní epidermální bariéru.
Kůže je suchá, svědí a je posetá červeno hnědými skvrnami nebo malými červenými hrbolky pokrytými tekutinou. Chronické škrábání vede k bolestivým trhlinám a zhrubnutí kůže. Postižena může být kterákoliv část těla, ale existují i regionální varianty: atopický ekzém rukou, ekzém očních víček, atopická cheilitida (postihující rty) atd. Kůže je také velmi citlivá na podněty z prostředí, jako jsou různé alergeny, dráždivé látky, znečištění, vlhkost, mikroorganismy a stres. Je také náchylná k různým bakteriálním a virovým kožním infekcím.
Diagnóza je založena na anamnéze a fyzikálním vyšetření pacienta. Pokud je vyšetření neprůkazné, může být provedena kožní biopsie. Laboratorní výsledky z krve mohou také prokázat zvýšenou hladinu IgE a eozinofilii.
Léčba spočívá v podávání některých emoliencií (zvlhčujících přípravků), které zabraňují vysychání kůže. Ke zmírnění zánětu lze použít různé lokální léky, jako jsou kortikosteroidy, takrolimus a antihistaminika.
Prevence spočívá především v udržování hydratace pokožky a vyhýbání se spouštěčům (pot, čisticí prostředky, mýdla, stres, obezita atd.).
Atopická dermatitida má chronický recidivující průběh trvající měsíce až roky. Většina pacientů se do dospívání ekzému zbaví, ale v některých případech může přetrvávat.
Seboroická dermatitida je chronické recidivující zánětlivé onemocnění kůže. Vyskytuje se převážně u kojenců a dospělých s prevalencí 3 % (pouze klinicky významné případy).[3]
Na vzniku seboroické dermatitidy se může podílet řada faktorů. Jedním z nich je věk, a to proto, že seboroická dermatitida je u novorozenců a kojenců opravdu častá. Velkou roli hraje také imunosuprese (např. Imunosuprese navozená u transplantace orgánů nebo jako doprovodný jev jiných onemocnění). U pacientů s HIV je výskyt seboroické dermatitidy mnohem vyšší (35 %) a u pacientů s AIDS je ještě vyšší (85 %). Mezi další rizikové faktory patří různá neurologická a psychiatrická onemocnění (Parkinsonův syndrom, epilepsie, poruchy příjmu potravy, deprese), lupénka, růžovka a stres.
Závažnost onemocnění se u různých pacientů liší, ale obvykle se jedná o mírnou formu charakterizovanou dobře ohraničenými červenými plaky s mastnými nažloutlými šupinami. Tyto léze se obvykle objevují v oblastech, které jsou bohaté na mazové žlázy, jako je pokožka hlavy, zevní ucho, střed obličeje, horní část trupu a intertriginózní oblasti. Pokud je postižení pokožky hlavy pouze mírné, může se projevovat jako lupy (difuzní, jemné olupování kůže bez zánětu).
Diagnóza se stanoví na základě anamnézy a fyzikálního vyšetření. Pokud není diagnóza jednoznačná, může být provedena kožní biopsie.
Cílem terapie je odstranit všechny viditelné příznaky, zmírnit symptomy a zabránit recidivám. Dostupné možnosti léčby zahrnují lokální antimykotika, lokální protizánětlivé látky a několik lokálních látek s nespecifickými antimikrobiálními, protizánětlivými nebo keratolytickými účinky. U pacientů se středně závažným až závažným projevem lze předepsat perorální antimykotika. V případě postižení pokožky hlavy se používají antimykotické šampony (ketokonazol 2%).
Získejte návod na zdravější a delší život. Díky Macromo testům odhalíte svá zdravotní rizika a co dělat pro jejich prevenci.
Chci lepší zdraví